Citlivá obnova s novou vizí navrací legendární pražský hotel
Pražský bývalý hotel InterContinental je jedním z vrcholných příkladů evropské brutalistní architektury. Hotel vznikl s myšlenkou ukázat to nejlepší z Československa a v 70. letech byl vůbec první americkou investicí v tehdejším východním bloku. Byl navržen týmem vedeným architektem Karlem Filsakem, který k tvorbě přizval nejen další významné architekty, ale také výtvarné umělce. Vzniklo tak dílo, ve kterém se architektura, design a umění propojují do jednotného celku. A také možná poslední, v pravém slova smyslu generační projekt, „Gesamtkunstwerk“, který odrážel nejen kvalitu české architektury a užitného umění, ale současně vzepětí české kultury 60. a 70. let. Od svého otevření se stal výkladní skříní československého designu a umění, symbolem luxusu a špičkové gastronomie. Byl ambasadorem své doby a místem, které se svou úrovní srovnávalo s nejlepšími světovými hotely.
Zatímco ikonické stavby ze stejného období, jako Transgas nebo Hotel Praha, byly svými novými vlastníky zbourány, budova z přelomu 60. a 70. let dostala šanci na nový život. Tuto výjimečnou stavbu v srdci Prahy se rozhodla zachránit trojice českých podnikatelů Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera. Důvodem byly nejen osobní vzpomínky každého z nich, které se k budově vážou, ale také záměr obnovit její význam jako architektonického skvostu a společenského centra, které bude opět sloužit místní komunitě, návštěvníkům města a bude zachováno pro budoucí generace. Současně však byli přesvědčeni, že proměnou musí projít nejen budova, ale i celé okolí hotelu, které zůstalo z důvodu společenských změn nedokončené, bylo desítky let opomíjené a tvořilo jedno z nejzanedbanějších, komunikačně kolizních míst v samotném středu města. K práci na projektu přizvali řadu českých i zahraničních architektů a z jejich návrhů vybrali koncepci Marka Tichého a jeho kanceláře TaK Architects. S vizí obnovení ikony se tedy před pěti lety začala realizovat rozsáhlá rekonstrukce a zároveň s ní začalo hledání nového provozovatele hotelu. Partnerství majitelé uzavřeli se značkou Fairmont Hotels & Resorts, která sdílela stejnou vizi o proměně místa a hotelu jako centra společenského a kulturního dění v Praze.
Marek Tichý ale v rámci rekonstrukce mířil dál než k obnovení původního hotelu. Jeho myšlenkou bylo ukázat dřívější části budovy v novém světle, hotel rozšířit a doplnit o novou vrstvu. Nezůstal proto jen u vlastního objektu. Doplnil ho o řadu dostaveb a konverzí prošlo kompletně celé okolí. Řada původně hotelových ploch se transformovala na veřejný prostor, který je plně prostupný, nabízí nové pěší trasy a pobytově atraktivní místa. Díky této demokratizaci a také úpravám stavby se hotel po mnoha letech s městem propojuje a stává se jeho součástí.
Jedním z klíčových prvků vize Marka Tichého je dokončení parteru ulice Pařížská. Plně transparentní linie s unikátní konstrukcí ze skla doplněná autorskými díly vystupuje z těla hotelu, potkává se s nově vysázenou zelení a pokračuje k nově vybudovanému veřejnému prostoru na rohu Dvořákova nábřeží. Ten sestupuje po zeleném svahu na úroveň, kde je možné pokračovat nově vytvořeným průchodem až k řece. Městský bulvár a park je v tomto místě doplněn další dostavbou, unikátním pavilonem pro galerii současného umění. Souběžně s ulicí Pařížská je uvnitř hotelu vedena i hotelová galerie se vstupy z obou stran, z města i od řeky. Díky tomu jí lidé budou moci volně procházet. Cílem bylo přilákat návštěvníky dovnitř hotelu, kde zejména přízemí je samo o sobě sbírkou umění, z velké části komponovaného v rámci spolupráce s architektem projektu. Už při rekonstrukci kladli architekti důraz na to, aby prostory nebyly určeny pouze pro hotelové hosty, byly jednoduše a svobodně přístupné pro všechny, a toho dosáhli vytvořením samostatných přístupů. Dvě ze šesti restaurací, které Fairmont Golden Prague otevírá, a galerie s uměleckými díly mají přímý vstup z Pařížské ulice nebo z nové lávky ze Dvořákova nábřeží, takže každý může přirozeně vstoupit bez pocitu, že se ocitá v uzavřeném hotelovém prostoru.
Rekonstrukce budovy a její přestavba propojují restaurované prvky s novou vrstvou na úrovni architektury, umění a prostorového uspořádání. Architekti navázali na původní koncepci, založenou na dialogu tří základních materiálů – betonu, skla a dřeva, které se v obměnách objevují ve všech částech objektu. Mnohem podstatnější je ale filosofie přístupu, snaha navázat na způsob práce svých předchůdců, pracovat od počátku v týmu s výtvarníky a designéry, společně tvořit dílo, kde se smazává hranice mezi architekturou a uměním. Stejně podstatný je princip demokratizace místa, otevření hotelu jeho okolí, vykročení architektury do veřejného prostoru a propojení toho, co je uvnitř a venku. To vše je provedeno s velkou důsledností a úsilím zpracovat autenticky každý detail, od obvodových plášťů, zahrad, městského parteru s řadou autorských prvků až po náročný, vrstvený, atypicky navržený interiér. Vzhledem k mimořádnému rozsahu stavby a okolí je výsledek grandiózní i svým rozsahem.
Práci na rekonstrukci komplikoval technicky nevyhovující, v mnoha místech havarijní stav stavby. To vedlo dokonce k odejmutí celých částí hotelu a požadavku vystavět je od základu. I tak velká a sledovaná státní zakázka ze 70. let s sebou nesla stopu nekvalitní socialistické výstavby. Při hledání rovnováhy mezi původní a dostavovanou částí se architekti snažili v hotelu zachovat vše, co mělo svou hodnotu, i za cenu technicky i finančně náročné rekonstrukce. Měnili nefunkční prvky nebo pozůstatky z necitlivé rekonstrukce z 90. let minulého století, devastující hotel i jeho okolí.
Během rekonstrukce se tak podařilo zachovat a restaurovat řadu původních uměleckých děl a celků architektury. Za příklad může sloužit obnovená keramická fasáda, navržená a původně realizovaná sochařem Zbyňkem Sekalem, která se ve své době stala předlohou desítkám staveb v Československu. Při její rekonstrukci bylo 48 z původních 52 svislých keramických pásů sejmuto a nahrazeno novými plastikami, jejichž vývoj, výroba i zpětná instalace trvaly několik let. V přízemí byl znovu vystavěn betonový strop ústředního konferenčního sálu, původně realizovaný podle návrhu Jana Šrámka, doplněný lustry sklářského výtvarníka René Roubíčka. Prostor byl po přestavbách v uplynulých dekádách v havarijním stavu, pro architekty byl ale dalším zásadním prvkem pro citaci tvorby z konce 60. let, zachycující dialog betonu a skla. Právě proto byl obnoven v originálním tvarosloví. Díky nové konstrukci, která je vlastně 25 m dlouhý mostní nosník z předpínaného betonu, bylo možné vytvořit na střeše konferenčního centra zelenou pobytovou terasu a přechod do oddělené části hotelu se servisovanými apartmány v sousedním bloku domů.
Do interiéru se vrátila ikonická díla, jako jsou dřevěné stropní plastiky s motivy cechovních erbů od Čestmíra Kafky nebo kompozice sloupových soch Začarovaný les od Miloslava Hejného, byť zachovaná jen z části. Tato realizace dokládá snahu o propojení současné architektury a umění pro hotel se silnou uměleckou vlnou z konce šedesátých let. Podobných příkladů je v projektu celá řada. Návratu se dočkala pozlacená svítidla Huga Demartiniho, která v restauraci Zlatá Praha doplňují lehané paravany sklárny Sallinger, nebo v přízemí skleněné tavenice od výtvarníků Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Na ty pro změnu navazuje jejich pokračovatel a vynikající tvůrce Zdeněk Lhotský. Právě toho přizval Marek Tichý jako jednoho z prvních ke spolupráci na nové podobě “Gesamtkunstwerk” hotelu. Mezi další restaurované práce a umělecké analogie patří devět vitráží od Josefa Jíry, doplňované současníkem této techniky Janem Černohorským, velkoformátový obraz malovaný voskem od Františka Ronovského, na kterého navazuje velký triptych Iry Svobodové, či monumentální plastické dřevěné stěny od Josefa Klimeše.
Během rekonstrukce bylo do restaurování, návrhu a realizací nových děl zapojeno více než dvacet studií. Jejich výběr, zadání a návrhy od počátku řídil a celou práci supervizoval Marek Tichý, hlavní architekt projektu, jehož vizí bylo navázat na formát spolupráce architekt – umělec při tvorbě společného díla. Hotel propojuje historické umění se současnou tvorbou, což návštěvníci i hosté pocítí hned při vstupu. Hlavní vchod lemují Nebesa, světelná instalace Jana Kukly složená ze šesti set svítících tyčí hutního skla. Se stejným autorem pracovali architekti na velkých barech konferenčního sálu. Recepce tvoří skleněné cihly se zrcadlovou vrstvou, které podle návrhu architektů pro hotel vybrousil Jan Černohorský. Dalším výrazným prvkem je série skleněných plastik Tapiserie od Zdeňka Lhotského, které zdobí celé přízemí, ale vystupují i na fasády, kde tvoří velkoformátové skleněné obrazy s kinetickou optikou. Interiér hotelu doplňuje řada lustrů od českých značek Bomma a Preciosa, i zde výroba sledovala návrhy architektů. Lobby vévodí impozantní instalace Domovní znamení Prahy od sochaře Martina Janeckého, zatímco recepci Fairmont Spa & Wellness, skrze kterou je zároveň vstup do hotelu z nového dolního náměstí, zdobí velkoformátová, 8 m dlouhá skleněná plastika, která je analogií vody a je autorským dílem společnosti Lasvit, TaK Architects a designérky Wandy Valihrachové.
Ubytování je stejně jako dříve určené 2. až 8. patro budovy. Všech 320 pokojů a apartmá v hotelu Fairmont Golden Prague spojuje modernistický design, sofistikovaný komfort a funkční luxus. Interiéry, inspirované původní architekturou, jsou navrženy s důrazem na precizní zpracování a jedinečné detaily, které splňují nejvyšší světové standardy. Významným prvkem pokojů jsou skleněné příčky a posuvné stěny z lehaného skla, vytvořené českou společností Lasvit ve spolupráci s ateliérem TaK Architects podle návrhu Wandy Valihrachové. Zde je opět možné demonstrovat metodu Marka Tichého, při které se ztrácí jednoznačné určení, skleněné stěny se zde stávají stavební konstrukcí, velkoformátovým světlem, jsou uměleckým dílem i funkčním prvkem, mobilní výplní otvorů. Ke spolupráci na interiérech bylo přizváno prestižní britské studio Richmond International, se kterým kancelář TaK Architects od počátku úzce spolupracovala na designu pokojů i společných prostor.
Autenticitu prostoru podtrhují další vrstvy – sklářské práce českých společností Lasvit, Bomma, Sallinger a instalace sbírky téměř 150 filmových plakátů z druhé poloviny minulého století. V koupelnách hosté najdou ručně vyráběná umyvadla z limitované kolekce italské rodinné firmy Lupi a luxusní kosmetiku Le Labo Rose 31, jejíž vůně byla vytvořena na míru hotelům Fairmont. Architektura musí zároveň sloužit i žít, a proto je celý servis hotelu a jeho provoz nedílnou součástí celkové koncepce. Stejně jako výtvarná díla a technické vybavení hotelu byly od počátku detailně diskutovány jednotlivé aspekty provozu – od restaurací, spa a wellness přes konferenční a relaxační zóny až po koncepci food & beverage. Ta svým charakterem přesně reflektuje design jednotlivých prostor, pro které byla navržena.
Jedním z pilířů vize rekonstrukce bylo ukázat, že i historické stavby lze obnovovat s důrazem na udržitelnost. Tato filozofie se přesně protíná s ambicí značky Fairmont Hotels & Resorts. Fairmont Golden Prague je příkladem toho, že i historické budovy mohou být citlivě přizpůsobeny moderním technologiím a prvkům šetrným k životnímu prostředí. Budova je nově z velké části dotována chladem i teplem z obnovitelného zdroje, rozsáhlého geotermálního pole využívajícího blízkosti řeky. Dalším z příkladů je zpětné využívání tepla vznikajícího při provozu hotelu – například z užitkové vody wellness centra a gastronomických provozů nebo prádelny.
Velký důraz je kladen také na udržitelné hospodaření s vodou – zavlažování zelených ploch bude zajištěno využitím dešťové a tzv. šedé vody. Součástí ekologického přístupu jsou také rozsáhlé zelené střechy a vertikální zahrady, které přispívají k ochlazování budovy a zlepšují mikroklima v okolí.
Právě to se skvěle potkalo s excelencí značky Fairmont, která je připravena takto precizně a nadčasově poskládaný klenot převzít a provozovat. Doplnit zážitek z brutalistní i současné architektury a přehlídky uměleckých děl z posledního půl století o nadstandardní služby v oblasti ubytování, společenských a obchodních aktivit a především gastronomie hotelu, který má v plánu vrátit na špičku světového pohostinství.
Jednou z klíčových silných stránek značky Fairmont je schopnost zachovat lokální charakter hotelů, což umožňuje oslovit i místní klientelu. To se projevuje zejména v nabídce těch nejlepších služeb, kvalitní gastronomie a širokého spektra aktivit, které vždy respektují místní prostředí. I zahraniční hosté totiž hledají při svých cestách autenticitu a lokální ráz – právě proto je Praha pro ně tak atraktivní. Fairmont v Praze bude místem, kde se historie, kultura a moderní luxus propojí v jedinečný zážitek.
Otevřením hotelu však rekonstrukce nekončí. Projekt, založený na myšlence dokončit celé okolí hotelu, ještě čeká jeho poslední část – revitalizace náměstí Miloše Formana před budovou. Na její podobu bude letos vypsaná architektonicko-urbanistická soutěž, která má za cíl najít a doplnit poslední kámen do mozaiky projektu Staroměstská brána. Fairmont Golden Prague tak zažívá nový začátek, opět se stává důležitým centrem společenského a kulturního dění v Praze a příležitostí pro život města a jeho rozvoj.